Investovat do umělé inteligence je dnes složité hned z několika důvodů. Tím nejznámějším je asi efekt FOMO (strach z propásnutí příležitosti). Technologické firmy jsou už nyní drahé, naskakovat do rozjetého vlaku je tak velmi problematické.
Když k tomu navíc připočteme vnitřní rotaci v samotném AI sektoru, situace se dále komplikuje. Stačí se podívat na letošní září.
Nástup agentní AI náhle zvýšil zájem o klasické procesory. Během jediného dne tak vyskočil Arm o 17 %, Intel o 12 % a AMD o 10 %. Trh začal sázet na to, že další fáze AI nebude patřit pouze GPU, ale stále více i CPU.
Za půl roku tak mohou být vítězové AI boomu úplně jinde, než investor původně předpokládal.
Zajímavou alternativou proto může být obor, který nástupu umělé inteligence do značné míry odolá. U samotné AI totiž musíte její budoucí vývoj trefit opravdu přesně.
Odpad má jednu velkou výhodu. Nezmizí
U investic do odpadu je budoucnost poměrně jasná. Lidé ho budou produkovat čím dál více.
Nejde přitom jen o subjektivní pocit. Podle Programu OSN pro životní prostředí by měla celosvětová produkce komunálního odpadu vzrůst z loňských 2,1 miliardy tun na 3,8 miliardy tun v roce 2050. To je téměř dvojnásobek.
Důvodem je růst světové populace, urbanizace a především bohatnutí rozvojových zemí. Čím bohatší jsme, tím více věcí kupujeme a tím více jich nakonec také vyhazujeme.
Ani v rozvinutých ekonomikách se neočekává, že by lidé produkovali méně odpadu. Růst jeho produkce pouze zpomalí. Ekonomika střídmosti zkrátka není na obzoru.
Pro investora je tu ale ještě jedna důležitá věc. Odvoz a likvidaci odpadu nelze umělou inteligencí jednoduše nahradit.
AI sice dokáže optimalizovat trasu popelářského auta, řídit třídicí linku nebo snížit administrativní náklady. To vše už se dnes ostatně děje.
Republic Services například využívá automatizované svozové vozy s jediným řidičem už na 79 % svých rezidenčních tras.
Místo dalších pracovníků má vůz hydraulické rameno. To popelnici samo zvedne a vysype. Ve třídicích centrech pak firma používá desítky robotů řízených umělou inteligencí.
Jenže tady možnosti AI prozatím končí. Někdo pořád musí přijet před dům, vysypat popelnici a její obsah někam odvézt. A právě zde začíná být tento sektor zajímavý. Fyzická realita v něm zkrátka zůstane pevně ukotvená.
AI může řídit firmu, ale skládku nevytvoří
Největší riziko AI výhledově nespočívá v tom, že by se vyhnula firmám z fyzického světa. Umělá inteligence už dnes dokáže vytěžit obrovské množství dat, najít slabá místa a navrhnout efektivnější provoz.
Stále větší část těchto změn navíc brzy obstarají přímo AI agenti. Nakoupit vhodná popelářská auta určitě zvládnou lépe než lidský faktor.
Síla odpadového byznysu však tkví především ve skládkách, spalovnách a recyklačních centrech.
Vybudovat novou skládku blízko města je mimořádně složité. Nejde pouze o technické provedení. To by AI dost možná zvládla. Jde o přísné regulace a velmi omezený počet vhodných lokalit.
Politici nová místa otevírat nechtějí. Navíc s tím musí souhlasit i lidé v okolí. Díky tomu je odpadový byznys přirozeně chráněn před vznikem nové konkurence. A to i v případě, že by ji řídily ty nejlepší jazykové modely.
Investice do odpadového sektoru tak nabízí dlouhodobou viditelnost klidně na deset až dvacet let dopředu. V dnešní době, kdy nástup AI radikálně proměňuje pracovní trh i samotný způsob uvažování, jde o nesmírnou výhodu.
94 %
90 %
