Blackstone, Brookfield, KKR – to jsou firmy, které po finanční krizi v roce 2008 zásadně změnily to, kam plynou institucionální peníze. Nízké úrokové sazby tehdy dostaly penzijní fondy do alternativních aktiv.
Celkový objem aktiv pod správou (AUM) veřejně obchodovaných alternativních manažerů vyrostl za deset let pětinásobně – z 1,1 bilionu dolarů v roce 2014 na 5,5 bilionu v roce 2024.
Jejich byznys model je naprosto přímočarý:
Kapitál investorů se uzamkne v dlouhodobých fondech, typicky na 10 až 20 let, a z tohoto AUM plyne pravidelný poplatek za správu (management fee).
Investor nemůže prostředky vybrat ani v momentě tržní paniky, což těmto firmám dává výjimečnou stabilitu příjmů. Model se skvěle škáluje – zatímco AUM strmě roste, fixní náklady se zvedají jen velmi pomalu.
Dnes je však prostředí o něco složitější.
- Vyšší sazby zpomalily získávání nového kapitálu (fundraising),
- na trhu panuje strach o kvalitu soukromých úvěrů (private credit),
- a akcie většiny velkých alternativních manažerů se nacházejí výrazně pod svými maximy.
Ve svém portfoliu držím kanadského šampiona Brookfield Corporation, který spravuje přes 900 miliard dolarů napříč infrastrukturou, nemovitostmi a private credit sektorem.
V tomto titulu, na který se podíváme podrobně níže, vidím velmi podobný příběh – uzamčený kapitál, pravidelné poplatky a předvídatelné příjmy, ovšem s výrazně nižší valuací.
Obsah článku