Proběhne velký ekonomický reset? Kdo za to všechno zaplatí?

Vlády jednotlivých zemí se předhání v tom, kterou skupinu ekonomicky podpoří a v jaké výši. Odpouští anebo snižují daně či povinné odvody, zavádí kurzarbeit. Všechna tato opatření se ospravedlňují odkazem na zdravotnickou krizi způsobenou koronavirem.

Avšak až jednou tato krize skončí, budeme se muset vrátit do běžného ekonomického režimu. A v tu chvíli nastane otázka, kdo to všechno zaplatí?

Je třeba podtrhnout, že dnes ještě není jasné, kdy koronakrize skončí. V podstatě jsou tři možnosti: buď vyhyne, najde se vakcína, nebo se najde spolehlivý lék. Ve všech třech případech se zdá, že jsme skutečnému vyřešení krize zatím vzdálení. Politici, ekonomové a průmyslníci to vědí. Z toho jasně vyplývá, že účet za celou krizi se nebude platit hned, ale ztráty a náklady se budou nejdřív počítat na konci roku. Do té doby zadlužovaní veřejných rozpočtů nebude mít limit.

Kdo to schytá nejvíc? Vede cesta ven?

Zadlužení, které vznikne po koronaviru, bude kolosální a v podstatě nebude stát, kterému by se podařilo z této pasti vyváznout. První se do problému dostanou státy, které byly silně zadluženy již před krizí a které mají svoji slabou měnu. Ušetřeny nezůstanou ani vyspělé ekonomiky, které mají vysoké mandatorní výdaje. Podle této studie světového měnového fondu se odhaduje, že dluh vyspělých ekonomik vzroste ze současných 104 procent na 134 procent. V zemích s rozvojovou ekonomikou růst dluhu nebude tak dramatický, měl by průměrně vzrůst o 6,8 procent.

Vývoj z poslední recese v roce 2008 a následné krizi okolo Řeckého dluhu nám ukazuje, že model udržitelného dluhu pří vysokém zadlužení nefunguje. Dluhy států však budou po roce 2020 ještě větší, než v roce 2008. Dříve diskutovaná řešení nebudou již brána v úvahu. Cesta věřených úspor a snižovaní nákladů, by dnes vedla ještě k většímu odporu. Francouzské žluté vesty by byly pouhou předehrou toho, co by se stalo, pokud by státy začaly radikálně škrtat svoje výdaje.

Cesta ještě většího zadlužování je dnes taky neprůchodná. Jednak úrokové sazby jsou tak nízko, že bankám se nevyplatí půjčovat. Úrok totiž neodpovídá míře rizika, kterému se věřitel vystavuje. Za druhé, zvětšování dluhu vede k obrovskému zvýšení objemu peněz v systému.

Jinak řečeno: čím větší dluh, tím roste riziko hyperinflace, která zničí danou měnu. Oba tyto scénáře jsou tedy nežádoucí.

Není tedy divu, že světový měnový fond ústy své ředitelky Kristaliny Georgievové začal mluvit o velkém resetu. A to nejen celé ekonomiky, finančních trhů, ale celé společnosti. Koronavirus nás uvrhl do tak hlubokých problému, že jen běžné nástroje typu – zvyšovaní daní a snižovaní výdajů nebudou stačit. Rozpočtová přísnost a neplýtvání prostředky je základem velkého resetu, ale není to až tak inovativní myšlenka.

Vyšší daně by se měly týkat především těch nejbohatších a společností, kterým vzrostl zisk právě díky koronaviru.

Nastane velký reset?

Velký reset by neměl nastat pouze na ekonomickém poli, jeho rozměr je především společenský. Měl by hlavně odstranit rozdíly ve vzdělávaní, kariéře a příjmy mezi muži a ženami. Reset by měl vybudovat rovnější společnost. Třetím pilířem velkého resetu je čím dál větší digitalizace finančnictví. Přechod k digitální společnosti by měl umožnit přístup velké části populace k elektronickému účtu v bance a k moderním bankovním službám.

Jelikož světový měnový fond řeší ekonomiku na co nejobecnější úrovni, jeho návrhy zahrnují i ekonomicky nerozvinuté země. Co však bude představovat velký reset pro rozvinuté ekonomiky?

Další ekonom, který se věnuje problematice velkého resetu, není nikdo jiný než zakladatel ekonomického fóra v Davosu, Klaus Schwab. Tento vlivný muž vydal 400stránkovou knihu s názvem „Covid-19: The Great Reset“. V této knize se snaží dát velkému resetu konkrétní podobu.

Na základě jeho knihy by se velký reset dal definovat jako restrukturalizace myšlenek, institucí, procesů a aktuálních pravidel.

Jinak řečeno Covid-19 je příležitost pro substanciální přeměnu společnosti.

Nebude se jednat o experimentální reformy, které budou zachraňovat starý svět a starý pořádek. Jde o nahrazení celého starého světa, protože Klaus Schwab usiluje hlavně o změnu myšlení. Tato změna myšlení bude v každém případě zelená, protože tento nový svět bude vytvořen hlavně na ekologických myšlenkách.

Cílem našeho zamyšlení není polemika ani s Kristalinou Georgievovou anebo světem podle Klause Schwaba, ale upozornění na fakt, že i mainstreamové elity si uvědomují, že svět tak jak fungoval a tak jak ho známe z dvacátého století přestává existovat. Jde spíš o to, zda jsme schopni tento fakt přijmout, a snažit se na té změně aktivně podílet a předcházet nežádoucím důsledkům. Nebo musí přijít nikým (něčím) neřízená katastrofa, ze které vzejde nové uspořádání.

Co si myslíte vy?